Asi před dvěma lety jsem dostal k otestování pro časopis Music Store reprobedny KRK Rokit 5, 6 a 8. V předmluvě k recenzi monitorů jsem napsal malou úvahu na téma "Jaké jsou nejvhodnější bedny do studia...?":

Jelikož se často setkávám s dotazy typu: „Jaké jsou nejvhodnější reprobedny do studia, do obýváku, k domácímu kinu…?“, dovolte mi v úvodu malou připomínku k tomu, co jsou to vlastně studiové monitory. Čím se liší od „běžných“ reprobeden s oblibou označovaných jako hi-fi? Touto zkratkou se v minulosti označovala zařízení vyšší (nerad bych říkal vysoké) kvality. Výrobci postupně označovali jako hi-fi téměř vše, co potřebovali prodat. Tento nešvar jistě trvá dodnes, a i když se to možná někomu nebude líbit, označení hi-fi je třeba brát s velkou rezervou, neboť se jedná spíše o označení jisté líbivosti, jak po stránce designové, tak i zvukové. Mnohdy jde jen o jakousi „lidovou“ kvalitu. Naproti tomu u studiových monitorů by kvalita zvuku měla být jaksi automatická a samozřejmá, vždyť pomocí něho se hudba teprve rodí a její zvuk může být kvalitou monitorů dosti poznamenán. Zvukový inženýr se nemusí dojímat z toho, jak krásně mu hrají jeho monitory, musí mít jistotu nad svou prací. Z tohoto důvodu se většina dobrých studiových monitorů konstruuje s vyrovnanou frekvenční charakteristikou, tedy nejsou zde zdůrazněna žádná pásma kvůli líbivosti poslechu. Hlavním kritériem kvality je pravdivost, nikoli líbivost. Z tohoto požadavku se pak odvíjí další kritéria, jako je malé zkreslení a dostatečný výkon. Díky těmto vlastnostem může pak být zpracováván jakýkoli druh hudby nebo zvuku, aniž by měl zvukový inženýr obavy z toho, jak bude nahrávka znít kdekoli jinde. Zvukař je na studiové monitory přivyklý a díky podobnosti zvuku může pracovat na různých pracovištích s různými studiovými monitory.

Designová stránka je ovšem také důležitá. Každý člověk si na svém pracovišti snaží vylepšovat a zkrášlovat své okolí, tak, aby se mu dobře pracovalo, aby se cítil pohodově. Kupuje si hezčí počítače, hezčí myš, hezčí nábytek… Proč by si zvukař nemohl koupit i hezčí studiové monitory, třeba právě se žlutou membránou, když je bude mít denně několik hodin před očima?...

Psáno pro MUSIC-STORE 09/2014.

Ano…?
Dobrý den, prosím vás, to je nahrávací studio?
Ano.
Já jsem na internetu našel vaše stránky a potřeboval bych se na něco zeptat.
No…
Víte, já mám doma takové mini studijko, už nahrávám asi 2 roky, takže už nějaké zkušenosti mám, já nahrávám jenom tak pro sebe. Já jsem se chtěl zeptat, jestli bych se někdy mohl k vám přijet podívat, jak nahráváte. Hlavně kytary, já nějak furt nemůžu dostat ten správný zvuk, tak bych se jenom podíval přes co to nahráváte a tak…
No, to je ale pokaždé nějak jinak, to spíš záleží na té kapele, jaký má kytarista aparát a tak…
Já vím, ale jak tam třeba dáte ten mikrofon? Nebo vy všechno natáčíte přes toho Poda? Já to tak nědělám protože ten pod stojí úplně za hovno…

dB, dBu, dBV, dBm, dB(spl), toto všechno jsou jednotky používané hudebníky a zvukaři, někdy, bohužel, aniž by věděli co přesně vyjadřují. I nehudebník, když se v novinách dočte, že hluk před restaurací po 22 hodině překročil 60 dB, nebude asi pátrat po definici decibelu, jen si představí velký kravál. Uvidíte, že výpočet těchto hodnot není příliš složitý a možná je i zajímavý. Zmínku o jednotce decibel najdete stoprocentně v každém čísle Muzikusu, hlavně v souvislosti s citlivostí vstupů a výstupů zvukových karet a různých studiových mašinek.

Soustava SI

Podle mezinárodní soustavy jednotek SI (Systeme International d'Unités) patří decibel do skupiny jednotek vedlejších doplňkových. Jenom pro hrubý přehled si řekněme, že: